Fejk, faul a podvod

MMR na svých stránkách k digitalizaci uvedlo: „Díky digitalizaci stavebního řízení bude moci stavebník podat namísto desítek žádostí jen jeden návrh. Intuitivní formulář ho provede celým procesem. Stavební úřady budou mít k dispozici IT systém, kde budou pod jednou střechou všechny úkony, které jsou dnes roztříštěné v přípravné fázi, územním rozhodování a stavebním řízení. Stát bude mít díky tomu také lepší kontrolu, bude přesně vědět, kde se celý proces zadrhává, jaká je kde průměrná délka stavebního řízení nebo kolik je odvolání. Stavebník, projektanti i ostatní účastníci budou mít okamžitý přehled o tom, v jaké fázi se řízení nachází. Elektronický správní spis bude obsahovat kompletní dokumentaci stavby. Její správa bude navíc možná ve standardizovaných formátech pdf, dwg a BIM. Systém bude efektivně propojovat data o územním plánování a infrastruktuře s informacemi o stavbách a řízeních.“

Od jara 2024 jsme se s kolegy ze sekce dotazovali MMR na stav DSŘ ÚP. Dotazy směřovaly k proškolení úředníků na různé softwarové produkty, na nové prováděcí předpisy, na dostupnost technického vybavení, jak bude probíhat distribuce a kontrola práce z celostátní podatelny – portálu stavebníka k jednotlivým úředním osobám, zda a jak máme označovat příslušnost v podáních, jakým způsobem budou tato podání probíhat a podobně. Ještě větší míra nervozity zněla z řad vlastníků a provozovatelů technické infrastruktury, pořizovatelů územně plánovací dokumentace, a téměř panika zaznívala z úst úředníků na dotčených orgánech a stavebních úřadech. Ta navíc každým dnem rostla. MMR odpovídalo a v médiích uklidňovalo informacemi, jak probíhají školení. Úředníci však neměli ani vyhlášky, ani reálné pracovní nástroje. Provozovatelé technické infrastruktury neměli žádné informace o možnostech napojení na státní systémy, ačkoliv jsou dotčeným orgánem vyjadřujícím se k napojení záměrů. Obavy vyjadřovali komunální politici napříč celým politickým spektrem. 1. 7. 2024 se systém spustil. Ivan Bartoš přespal na MMR ve spacáku a slavnostně po půlnoci podal žádost o povolení rozhledny v centru Prahy. Bylo by nicméně zajímavé si zpětně toto podání konkrétně rozebrat. Ukázalo se totiž, že vad, chyb a nedodělků je řádově více, než co si shora jmenovaní vůbec dovedli představit. Skutečnost je taková, že systém nepracuje v souladu s právním řádem České republiky. Napadené řízení (povolení záměru nebo vydání územně plánovací dokumentace) nemá z formálních důvodů příliš šancí obstát v případném správním a soudním přezkumu. Co vše nefunguje, to plní denně stránky médií, ale pojďme se zabývat ještě další, a to nikoliv nepodstatnou skutečností, která je významná pro právní jistotu a stabilitu regulatorního prostředí stavebního sektoru, který je významným hybatelem ekonomiky a tvorby HDP s vysokým multiplikačním efektem.

12. 9. 2024 zveřejnil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) informace o výsledcích přezkumů veřejných zakázek MMR na digitalizaci. Situace není úplně přehledná. Nejenže z veřejných zdrojů se to jeví tak, že MMR kontinuálně vypisuje dílčí zakázky na jednotlivá plnění různou formou, ale de facto není zřejmé, jak se MMR vypořádá s tím, že ÚOHS zrušil zrušení předchozích zakázek, a naopak u zadaných zakázal MMR smlouvy plnit. Celou záležitost nelze popsat v jediném odstavci několika slovy. Jisté je jen to, že porovnávat cenu dodaného dílčího rozpracovaného a jen z menší části fungujícího produktu, s rozpočtem na komplexní systémové řešení DSŘ ÚP, je neseriózní. Lze v zásadě zkonstatovat, že na digitalizaci běží stále neuzavřený soutěžní dialog, neboť ÚOHS zrušil jeho zrušení zadavatelem (MMR) a současně platí zákaz plnění smlouvy, kterou MMR uzavřelo se společností InQool. Tedy tuto smlouvu nelze naplňovat. V této souvislosti se často hovoří o tom, že řízení bylo napadeno malou garážovou firmou, avšak podle zprávy ÚOHS byla jedním z navrhovatelů i společnost VITA software, kterou jistě za garážovou firmu považovat nelze. Nicméně MMR následně v rámci dynamického zadávání uzavřelo smlouvu na další vývoj systému, kterou prakticky nadále plní InQool, jejímž smyslem je postupné odstraňování vad. Do jaké míry je tento postup správný, resp. zákonný, se ukáže později, a bude to mj. záležet na tom, zda dodávka byla dodána řádně a včas.

MMR má aktuálně otevřenou celou řadu výběrových řízení v souvislosti s digitalizací a je velmi obtížné určit cenu za celkovou digitalizaci a jen těžko lze zadání tohoto systému označit za jednoduché a transparentní. Celkový účet za úsporu v digitalizaci zatím neexistuje, mimochodem není dokonce jasné, s čím úsporu porovnávat. MMR zatím hovoří o 650 milionech korun, není však zřejmé (přes veškerá ujištění), co tato částka vlastně zahrnuje. A chybí přehledná a věcná analýza, protože v poslední zprávě MMR částka na pořízení Národního geoportálu územního plánování zahrnuta není. Nikoliv nepodstatné jsou i náklady na další technické vybavení, jako jsou úložiště dat, zálohy a jiné. Pokud zahrneme očekávané dopracování, výdaje na licence, dohled, řešení doručování, propojení s dalšími systémy a související služby help desk, IT podpory a další, není vyloučeno, že celková částka dosáhne, anebo dokonce převýší původně rozpočtovanou. Obcím například chybí dispozice, jak naložit s fyzickým a případným digitálním archivem řízení, a to jak v oblasti povolování staveb, tak pořizování územně plánovací dokumentace. Přesto do konce září 2024 MMR neiniciovalo a nepředložilo návrh legislativní úpravy, který by odstranil právní nejistotu úřadů a účastníků řízení. Ani dnes totiž není jasné, jak bude vypadat digitální stavební řízení. Je zde celá řada otázek. Zejména jde o to, kdy bude zajištěna právní jistota úřadů a účastníků řízení formou zákona, tedy nalezeno řešení pro přechodné období náběhu funkčního systému? Co s běžícími řízeními? Jaké komponenty a v jakém rozsahu byly procesně posouzeny? Jak bylo připraveno zadání, vysoutěženo, jaký je rozsah platných smluv a vypsaných zakázek? A dále, jak bude probíhat testování a komunikace s aktéry? A v neposlední řadě, kolik bude stát celá dodávka a jaké budou provozní náklady na udržitelné řešení?

Základní rozdíl mezi digitalizací stavebního řízení a digitalizací agend v dalších rezortech spočívá v zákonné povinnosti digitalizovat dané stavebním zákonem a složkovými předpisy. V ostatních rezortech jsou digitalizace a její forma, rozsah a další náležitosti v zásadě „pouze“ dobrovolné, a tedy ve volnějším režimu. Nelze tam tedy porušit zákon tím, že úředník pošle dokument poštou namísto datové schránky. Také si může vybrat, zda rozhodnutí napíše na počítači, na psacím stroji či rukou. Vše je správné. Ve stavebním zákoně je stanovena povinnost úředníků postupovat konkrétním způsobem, a pokud to neudělají, nepostupují v souladu se zákonem. Při následném přezkumu (který ještě v žádném konkrétním případě DSŘ ÚP neproběhl) je velmi pravděpodobné, že tak jako jindy budou přezkoumávány veškeré postupy, včetně formalistních, a pro nedodržení zákonné povinnosti postupovat konkrétním způsobem budou vydaná závazná stanoviska nebo rozhodnutí následně zrušena. To je to riziko vzniku škod, o kterých hovoří obce, investoři a další. Promrhaný čas a prostředky z veřejných zdrojů, soukromých investic a destabilizace prostředí. To se například v poskytování dávek nebo výpisů z veřejných rejstříků stát nemůže. Navíc ve stavebním řízení je na rozdíl od dalších procesů mnohonásobně vyšší počet účastníků v každém jednotlivém řízení. Současný nefunkční systém zkrátka nepracuje v souladu se správním řádem, spisovou službou a ani neřeší správu poplatků. Zadání DSŘ ÚP nerespektovalo právní prostředí a povinnosti, které stát sám stanoví a vynucuje prostřednictvím zákonů. Bez testování nelze takto složitý systém vůbec uvádět do praxe.

Jediné. Je nutné přesně definovat potřeby jednotlivých komponent, analyzovat technickou a právní pozici, navrhnout nejrychlejší a nejlevnější možný zákonný postup a podle toho projednat a zahájit další kroky. Do roku 2021 postupovaly dnešní koaliční i opoziční strany po vzájemné dohodě, za poslední více než dva roky šlo o nešťastnou one­‑man show, která se nepovedla. Nyní je potřeba vykolejený systém nahodit na koleje, včetně relevantní diskuze a postupů. Ivan Bartoš argumentuje domnělým záměrem Zdeňka Zajíčka a hovoří o kmotrech. Nefunkční digitalizaci ale objektivně komentují občané, úředníci a prakticky všichni odborníci i uživatelé s jedinou výjimkou – České pirátské strany. Piráti se opírají o nepřesné údaje. Směšují například data o počtu ukončených řízení s údaji o vydaných povoleních. To jsou ale naprosto rozdílné pojmy a ani sama nesprávně interpretovaná čísla nijak nevypovídají o tom, zda byl, či nebyl dodržen zákonný postup. To je fejk, faul a podvod.

Přečtěte si další aktuální články na toto téma:

Petr Karban, šéfredaktor portálu KomoraPlus

https://test-web03-php81.aitom.cz/komoraplus_cz/2024/10/09/digitalizace-stavebniho-rizeni-hledani-pravdy/

Radka Vladyková, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí ČR

https://test-web03-php81.aitom.cz/komoraplus_cz/2024/10/09/uz-neni-za-5-minut-12-uz-se-smraka/

Jan Holický, předseda Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR

https://test-web03-php81.aitom.cz/komoraplus_cz/2024/10/09/jak-dal-v-nepovedene-digitalizaci-stavebniho-rizeni/

Vladimír Mařík, vědecký ředitel, Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT

https://test-web03-php81.aitom.cz/komoraplus_cz/2024/10/09/par-poznamek-k-digitalizaci-a-rozvoji-softwaroveho-prumyslu-v-cr/