Proč ECB nebude spěchat se sazbami dolů?

Popravdě řečeno, pro trhy nejde o žádné překvapení. Hodně totiž naznačily poslední rozhovory s pravděpodobně nejvlivnější členkou Rady guvernérů Isabel Schnabel, která má zároveň velmi blízko ke guvernérce Christine Lagarde. Isabel Schnabel zdůraznila, že poslední inflační míle je zdrojem obav a ECB vstupuje do kritické fáze, kdy je kalibrace měnové politiky zvláště důležitá vzhledem k eliminaci druhotných inflačních efektů. Největší obavy má Rada guvernérů ze svižného růstu mezd. Ten na konci minulého roku zpomalil, ale meziročně mzdy stále rostly o 4,5 %, přičemž s inflačním cílem je konzistentní mzdový růst mezi 2,5-3,0 %.

Z pohledu Isabel Schnabel je kritickou otázkou, jak firmy zareagují na zvýšenou mzdovou dynamiku. Její obavou je, že se budou opět snažit přenést zvýšené náklady na spotřebitele. A právě v tento moment hraje zásadní roli měnová politika, která by dle Schnabel měla zůstat restriktivní a držet ekonomiku eurozóny v útlumu, dokud nepominou proinflační rizika z trhu práce.

S tímto jestřábím pohledem eurová křivka dlouho nesouhlasila. Od začátku roku však došlo k podstatnému poklesu sázek na agresivní uvolňování měnové politiky ze strany ECB. S prvním snížením sazeb již trh nepočítá v březnu, ale až v červnu, přičemž v souhrnu by depozitní sazba mohla letos poklesnout o 110 bazických bodů (původně 160bps). To je v souladu s naším výhledem na politiku ECB, nezanedbatelné riziko však vidíme v ještě pozdějším, resp. méně razantním snižováním úrokových sazeb v eurozóně.

Takto přísná měnová politika ale není bez rizika. Je zjevné, že ECB nechce udělat podobnou chybu jako při vzedmutí inflační vlny, kdy byla poslední centrální bankou, jež zvedla sazby. Vzhledem k příznivému inflačnímu výhledu a stagnující ekonomice ale nyní ECB riskuje až přílišné utažení měnových šroubů, což by udrželo eurozónu ve zbytečném útlumu.