Šance pro Česko: Zelené technologie budou hrát klíčovou roli

Dosáhnout takto ambiciózní cílů ovšem nepůjde bez investic do vývoje a produkce nových, inovativních a moderních technologií. Evropská komise si je toho vědoma, a i pod geopolitickým tlakem v podobě amerického investičního programu Inflation Reduction Act, jenž by měl zajistit investice do zelených technologií v USA ve výši až 1 bilionu USD, a vzhledem k velké závislosti Evropy na dodávkách technologií, materiálů a surovin z Číny, navrhla na jaře roku 2023 dvě nařízení:

Akt o průmyslu pro nulové čisté emise (Net-Zero Industry Act)

Jeho cílem je zrychlit vývoj a produkci nízkouhlíkových technologií, zajistit zjednodušené a zrychlené povolování zelených investic2, zaručit rychlou realizaci a podporu strategických projektů. Nařízení rozlišuje mezi strategickými nízkouhlíkovými technologiemi (viz tabulka), které získají větší podporu, a ostatními nízkouhlíkovými technologiemi, jež budou rovněž z nové normy benefitovat. Mezi druhou kategorii patří i:

• Pokročilé technologie pro výrobu energie z jaderných procesů s minimálním odpadem z palivového cyklu;
• Malé modulární reaktory;
• Technologie energetické účinnosti;
• Technologie pro alternativní udržitelná paliva.

Za technologie se přitom považují nejen konečné výrobky, ale i jejich konkrétní součásti a strojní zařízení používaných k jejich výrobě. Cílem nařízení je do roku 2030 zajistit výrobní kapacitu strategických nízkouhlíkových technologií ve výši minimálně 40 % ročních unijních potřeb.

Akt o kritických surovinách (European Critical Raw Materials Act)

Cílem tohoto návrhu je zajistit dostatečný přístup k materiálům a surovinám, které jsou nezbytné pro výrobu klíčových technologií. Posíleny mají být všechny části domácích dodavatelských řetězců (rychlejší a jednodušší povolovací procesy), důraz bude kladen i na recyklaci a udržitelnost. Se třetími zeměmi mají pak být rozvíjena oboustranně výhodná partnerství.

Obě nařízení jsou součástí širšího plánu s názvem Green Deal Industrial Plan a jejich finální podoba se může po vyjednání v rámci EU ještě změnit.

Strategické nízkouhlíkové projekty s výrobní kapacitou do 1 GW budou muset být povoleny do 9 měsíců (ostatní nízkouhlíkové projekty do 12 měsíců) a strategické projekty s kapacitou nad 1 GW do 12 měsíců (ostatní do 18 měsíců).

Strategické nízkouhlíkové technologie:

• Solární fotovoltaické a solární termické technologie
• Technologie k produkci větrné energie na pevnině a obnovitelné energie na moři
• Bateriové/skladovací technologie
• Tepelná čerpadla a technologie geotermální energie
• Elektrolyzéry a palivové články
• Technologie udržitelné výroby bioplynu/biometanu
• Technologie zachycování a ukládání uhlíku (CCS)
• Technologie sítí

Návrh obsahuje také seznam strategických surovin, které jsou klíčové pro strategické technologie používané pro ekologické, digitální, obranné a vesmírné aplikace. U nich by do roku 2030 dojít k splnění následujících cílů:

• nejméně 10 % roční spotřeby by se v EU mělo těžit;
• nejméně 40 % roční spotřeby by se mělo v EU zpracovávat;
• nejméně 15 % roční spotřeby by se mělo získávat v rámci recyklace;
• ne více než 65 % roční spotřeby by mělo pocházet z jedné třetí země.

Česká republika má velmi silnou průmyslovou tradici. A zpracovatelský průmysl zůstává významnou částí tuzemské ekonomiky – jeho podíl na hrubé přidané hodnotě je druhý nejvyšší v EU, činí 23 %.

Česká ekonomika a její exporty jsou navíc poměrně hodně diversifikované. V Indexu ekonomické komplexity, který měří pestrost daného hospodářství a zároveň nastiňuje schopnost země daný produkt vyrobit, patří Česku 6. místo na světě. Podíl vysoce technologických produktů na českých vývozech je čtvrtý nevyšší v EU.

Českému zpracovatelskému průmyslu sice stále dominuje automobilový průmysl, ovšem najdeme v něm i řadu odvětví, které mají už dnes blízko k moderním a udržitelným technologiím. Anebo by jejich výrobní portfolio mohlo být o tyto a další budoucí technologie či materiály doplněno.

Pozitivní také je, že podíl zaměstnanosti ve středně a vysoce technologicky náročné výrobě je v Česku druhý nejvyšší mezi zeměmi EU.