Jak dopadne obchodní boj „hegemonů“ Trendyol a Temu?
6. 8. 2024
09:00
Obchodní a marketingové strategie aktuálně dvou zřejmě největších e-commerce platforem Temu a Trendyol, které dobývají Evropu nabízí velmi zajímavý pohled,...
Ať už se jedná o fiskální či měnovou politiku, vždy se hraje o očekávání. Pokud vyhlásím předem určitou politiku, v tomto případě rozpočtově udržitelné hospodaření, je jasné, že velmi brzy budu v ekonomice pod tlakem různých skupin ze své politiky slevovat. V tu chvíli nám do hry vstupuje právě teorie časové konzistence.
Jedná se o ekonomický koncept, který se týká situace, kdy preferenční a rozhodovací procesy jednotlivce nebo instituce mění svou povahu nebo priority v průběhu času, často na úkor dlouhodobých cílů. Jednoduše řečeno, to znamená, že rozhodnutí učiněná v různých časových obdobích mohou být v rozporu nebo si protiřečit. Člověk nebo instituce může mít tendenci dávat přednost krátkodobým výhodám nebo preferencím před dlouhodobějšími, i když dlouhodobé cíle mohou být vlastně v souladu s obecnějšími preferencemi.
Když nějaký politik vyhlásí, že bude postupovat určitým způsobem, a později pod tlakem událostí, odborů, zájmových skupin, opozice svoje slovo poruší, jedná se o časově nekonzistentní chování. Důsledkem časové nekonzistence je ztráta důvěryhodnosti. Vzpomenout si tak můžeme například na Margaret Thatcherová nebo reformního Roger Douglase v 80. letech na Novém Zélandu. Oba politici tlak zájmových skupin dokázali trvale odrážet, a nakonec přesvědčili veřejnost, že jejich politika je správná. Pokud svoji politiku zvládli tehdy ustát oni, proč ne vláda Petra Fialy dnes.
