Česká inflace je fičák! Co na to guvernér?

Nejdříve strašení: pokud by ceny rostly tímto tempem (6 % m/m) každý měsíc, tak by se ceny za rok zvýšily na více než dvojnásobek. To skutečně hrozivé je. Naposledy jsme takový nárůst cen během jednoho měsíce zažili na začátku 90. let, při cenové liberalizaci.

Leden je ovšem specifický měsíc, protože k 1. 1. dochází k úpravám cen energií a dalších služeb. Tentokrát ceny navíc ovlivnilo skončení úsporného tarifu. Jen tato jedna položka vysvětlí více než polovinu růstu cen v prosinci (a bude dělat neplechu v inflaci ve 4Q23, protože ji bude zvyšovat). Méně než tři procenta se už ovšem dají vydýchat.

Dále, meziroční růst cen v průběhu roku zamíří na výrazně nižší hodnoty. Jirka Polanský psal ve svém komentáři k inflaci: „Od února by měla inflace postupně zpomalovat a ve třetím čtvrtletí letošního roku se dostat pod 10 %. Za postupným zpomalováním inflace bude stát jak vliv srovnávací základny, tak i další utlumení poptávkových inflačních tlaků. Nejistotou je ohlášené zlevňování cen energií, které ale nebude mít pravděpodobně až tak výrazný vliv – zatím se nezdá, že by letos mělo dojít až tak k výraznému poklesu cen energií, které by zásadněji ovlivnilo hodnoty celoroční inflace.“ Na konci roku by se mohla dostat inflace do blízkosti tří procent. Ale právě meziroční vliv úsporného tarifu může inflaci v závěru roku dočasně zvýšit.

Dopad na ČNB a prognózu sazeb žádný. ČNB čekala 17,6 % a skutečnost je 17,5 % s tím, že jádrová inflace je o něco nižší, ceny potravin naopak o něco vyšší.

Každopádně ještě jeden pohled na inflaci. Od konce roku 2019, tedy za tři roky, vzrostly spotřebitelské ceny o více než třetinu. To by nebylo tak zlé, o třetinu vzrostly i v minulosti. Před rokem 2019 měli ale Češi 14 let, aby takový nárůst cen absorbovali. Tentokrát je to fičák.

Zajímavá je v souvislosti s inflací, která je velkým tématem pro centrální banky, jedna analýza. V posledních desetiletích mnoho zemí upravilo právní rámec, aby došlo ke zvýšení nezávislosti centrálních bank. Problém je, že jmenování guvernérů se stalo více a více politicky motivovaným aktem. Pár příkladů bychom našli. Analýza 316 jmenováních guvernérů centrálních bank v 57 zemích v letech 1985-2020 to potvrzuje. Právní nezávislost ovšem neznamená nutně nezávislost skutečnou a faktickou. Politici si totiž často do vrcholných pozic vybírají své lidi.

Problém je, že nepatřičný politický vliv na jmenování centrální banky snižuje důvěryhodnost centrální banky. Nejdůležitější ovšem je, že politicky motivovaná jmenování jsou spojena s horšími výsledky v oblasti inflace a finanční stability.

Jiným slovy: chraň nás a naše úspory před politicky závislým guvernérem!