Je Česko na prahu důchodové pohromy?

Platí to v Německu a svým způsobem i na Slovensku, platí to ale i u nás. Alespoň v některých ohledech. V Česku to vypadá, že dluh bude nejspíš vyšší, než čekáme, ale pořád není tak zle, aby nemohlo být hůře.

Ukazatel ifo Business Climate Index (průzkum názorů firemních manažerů) pro německou ekonomiku dosáhl v tomto měsíci úrovně 90,2 bodů, což je necelé 3 body nad prosincem (88,6 b.).

V pozadí tohoto zlepšení jsou výrazně příznivější očekávání ohledně vývoje německé ekonomiky v dalších šesti měsících. Naopak vnímání současné situace se mírně zhoršilo. Ve zpracovatelském průmyslu došlo ke zlepšení v obou částech indexu. Objemy objednávek klesají ale pořád jsou na vysoké úrovni. Objem výroby by se měl v dalších měsících zvyšovat.

S pozitivním vyzněním uvedených čísel ladí i zpráva, že německá vláda zlepšila svou prognózu vývoje tamní ekonomiky na letošní rok. HDP se podle nové prognózy zvýší o 0,2 procenta, dříve se čekal pokles o 0,4 procenta. (Naše prognóza pro českou ekonomiku zatím zůstává na úrovni -0,5 %.)

Zatímco český veřejný dluh se (i přes varovné hlasy v minulých letech) drží v uctivé vzdálenosti od zdejší dluhové brzdy, na Slovensku je situace výrazně dramatičtější: tamní míra zadlužení překročila loni 60 % HDP, a proto se země ocitla v pátém, nejtvrdším pásmu sankcí za překročení brzdy.

Zákonné zmírnění sankcí v prvních 24 měsících od nástupu vlády skončí letos v květnu (nynější vláda Eduarda Hegera začala úřadovat v květnu 2021), a tak od května bude nutno splnit všechny sankce. Těmi hlavními jsou (A) snížení výdajů v letošním roce oproti schválenému rozpočtu o 3 % a (B) sestavení vyrovnaného rozpočtu pro rok 2024.

Sankce ad A by nemusela být velký problém, protože rozpočet na letošek byl sestaven s nadhodnoceným schodkem (zhruba o částku, kterou teď bude nutno ušetřit).

Sankce ad B zní dost smrtelně, nota bene vzhledem k tomu, že slovenská Rada pro rozpočtovou zodpovědnost (jejímž členem – mimochodem – je i náš vídeňský kolega Juraj Kotian) koncem loňského roku očekávala nárůst rozpočtového deficitu v roce 2024 na cca 5 % HDP.

Realita ovšem asi nebude tak horká: zemi letos (snad v září) zřejmě čekají předčasné volby, takže pak opět začne dvouleté období zmírněných sankcí. Těmi je povinnost vlády předkládat parlamentu návrhy na snížení dluhu a snížit platy členů vlády na úroveň předchozího roku.

V Česku se veřejný dluh vyvíjí o poznání líp.

Aby to ale nevypadlo, jací jsme v Česku vzorní hospodáři. O předčasný důchod žádalo loni podle dat ČSSZ kolem 120 tisíc lidí (z nichž 40 tisíc ho už začalo pobírat). Běžně ročně do předčasné penze ovšem chodí jen asi 30 tisíc lidí. To by znamenalo nárůst výdajů letošního státního rozpočtu oproti tomu schválenému o velmi zhruba 20 mld. Kč.

K tomu připojme dalších nezapočtených 20 mld. za mimořádnou valorizaci důchodů, která nás nejspíš nemine letos někdy v létě, a taky 30 mld., které nebyly pokryty už v návrhu rozpočtu (konkrétně v rozpočtu SFDI – s důchody to tedy nesouvisí), a dostáváme zhoršení letošního deficitu oproti plánu (295 mld.) o masivních 70 mld. Kč.

Vyjdeme-li ale z listopadové prognózy MF, ani takový letošní deficit by neměl vést k tomu, že maximální míra zadlužení (která by měla nastat v roce 2024) překročí 52 % HDP. Potyčky s dluhovou brzdou (55 %) tedy v Česku zatím nadále nehrozí. Navíc – na rozdíl od Slováků – česká dluhová brzda má podobu zákona nikoli ústavního, takže v případě potřeby si ji vládní poslanci a poslankyně můžou posunout změnou tohoto zákona snadněji než jejich slovenští kolegové a kolegyně.