Plnou parou vpřed špatným směrem

Průměrná solární elektrárna potřebuje více než 2,5 MWh počáteční energie na 1 kW instalovaného výkonu (křemík, sklo, střídače, rámy…). Je to hodně, ale je to výrazně méně než před pár lety, kdy to bylo 4MWh/kW. V solární energetice vládne učící se křivka a inovace, to jsou úspory materiálu a lepší účinnost. Každopádně taková solární elektrárna bude v Evropě vyrábět elektřinu rok a půl až několik let, než vyrobí tolik energie, kolik bylo nutno spotřebovat na její výrobu. Znamená to, že zvýšení produkce celosvětové energie o 1 % prostřednictvím solárních elektráren v roce X spotřebuje 1-4 % celosvětové energie v roce X-1. Jinými slovy, energetický přechod na obnovitelné zdroje je výrazně snazší, když máme přebytek energie. A to my nemáme, mimo jiné díky podinvestování energetického sektoru, podinvestování energetické efektivity a podinvestování ekonomiky s vyšší přidanou hodnotou. Takže vlastně nám pomáhá, že svůj evropský problém (včetně emisí CO₂) exportujeme do Číny, která je dominantním producentem solárních panelů.

Když jsme u vtahu Evropy a Číny: investice Německa v Číně dosáhly v první polovině roku 2022 rekordní výše 10 mld. EUR. To je dvakrát více než ve 2021. Vývoj hodnotí zpráva IW s příznačným názvem Plnou parou vpřed špatným směrem. Podívejme se na jeden detail obrazu Německo vs. Čína, na německé firmy obchodované na burze DAX s nejvyšší závislostí na Číně: Na prvním místě je Infineon Technologies AG, která je v Top10 na světě ve výrobě polovodičů.

Mimochodem, pořád slyšíme, že Čína je lídr sem, lídr tam, největší ekonomika, tygr a drak a podobně. Ale čí akciový index má vyšší výkonnost? Americký nebo čínský? Správně, indický. Pro investora byl čínský index noční můrou ve srovnání s USA anebo právě s Indií. Pozor, jde o indexy v národní měně. Pokud bychom to přepočítali na dolar, vedou USA.