Nejvyšší mzdu ve výrobě má Liberecko, nejnižší Zlínsko

„Již dlouhá léta se Česká republika potýká s nezdravě nízkou mírou nezaměstnanosti, což vytváří efekt vyšší poptávky po zaměstnancích. To ještě prohloubil válečný konflikt na Ukrajině a s ním spojený odliv pracovníků, na které české výrobní podniky při svých náborových strategiích dlouhodobě sázely,“ upozorňuje Martin Malo, ředitel Grafton Recruitment a Gi Group, a dodává: „Kvůli zastaveným náborovým procesům na Ukrajině a v Bělorusku nebyly firmy schopné obsadit řadu kvalifikovaných pozic, zejména svářečů, slévačů, kovoobráběčů, strojních zámečníků, elektrikářů, CNC operátorů a seřizovačů.“ Ve snaze získat potřebné pracovníky se tak dnes firmy předhánějí v nabídkách mzdových balíčků, benefitů i nástupních a relokačních bonusů, a stále častěji využívají i agenturní zaměstnávání. Již však nejen kvůli flexibilitě, jak bylo zvykem v předchozích letech, ale i z důvodu outsourcingu náborových procesů.

I přesto, že tři čtvrtiny zaměstnavatelů letos plánovaly zvyšování mezd, vysoká inflace způsobila, že reálné mzdy v soukromém sektoru spíš klesají. Jen jedno procento firem totiž zvyšovalo mzdy o více než 10 %. Nejvíce dopady poklesu reálné mzdy cítí tzv. modré límečky, tedy mimo jiné pracovníci z výroby, a ostatní zaměstnanci s nižší než průměrnou mzdou. Mezi zaměstnanci výrobních firem přitom hraje finanční odměna obvykle větší roli než u pracovníků ostatních oborů. Kvalifikovaní pracovníci z výroby jsou obvykle loajálnější než nekvalifikovaná pracovní síla, v jejímž případě často vidíme fenomén job-hoppingu, tedy střídání práce po několika měsících. „I proto řada zaměstnavatelů zavádí nástupní bonusy, které obvykle vyplácí až po odpracovaném půl roce či dokonce delším období. Velmi časté jsou i bonusy stávajícímu zaměstnanci za doporučení nového zaměstnance. Výše obou bonusů je nejčastěji 25 tisíc, na pozici dělníka se ale může pohybovat v rozmezí od 5 do 75 tisíc. Nejvyšší aktuálně zaznamenaný bonus činil 100 tisíc na pozici seřizovače,“ vysvětluje Martin Malo s tím, že například v kraji Vysočina v červnu 2022 vyplácelo nástupní bonus 52 % výrobních firem a finanční odměnu za doporučení nového zaměstnance dokonce plných 89 %.

U běžně obsazovaných pozic platí, že v Praze jsou mzdy zhruba o desetinu vyšší než ve zbytku ČR, rozdíl tedy není tak velký jako například v IT. U vysoce kvalifikovaných, a tudíž často nedostatkových pozic, jsou však mzdy v regionech obvykle stejné jako v Praze a mohou být dokonce i vyšší. Například manažer štíhlé výroby si v Praze vydělá 70-100 tisíc a v Královéhradeckém a Pardubickém kraji 80-110. Opačnou výjimkou je svářecí inženýr, který v regionech nejčastěji bere 40-50 tisíc a v Praze 45-80 tisíc.

Hranici 100 tisíc měsíčně se výrobním firmám v regionech příliš překračovat nechce. Celkem ve statistikách agentury Grafton Recruitment figuruje v sektoru výroba a inženýring jen 13 pozic se mzdou 100 a více tisíc měsíčně, ve dvou případech z toho byla ale tato mzda zaznamenána pouze v Praze. Jednalo se o pozice manažere BOZP/ŽP a zkušeného inženýra automatizace. Mzdy u pracovníků výrobního provozu se nejčastěji pohybují v rozmezí 30-45 tisíc, u ostatních pozic je to v rozmezí 40-70 tisíc.

Nejlépe placenou pozicí v sektoru výroby a inženýringu je ředitel výrobního závodu. Nejvíce si může vydělat na Liberecku, a to až čtvrt milionu měsíčně. Tato mzda z něj dělá nejlépe placenou pozici mimo hlavní město a spolu s IT ředitelem (CIO) a výkonným ředitelem (CEO) v Praze jej řadí mezi tři nejlépe placené pracovní pozice v ČR napříč všemi obory. Na 200 tisíc měsíčně si ředitel výrobního závodu může sáhnout ještě v Praze, Plzeňském, Ústeckém a Královéhradeckém a Pardubickém kraji. Pouze ve Středočeském a Zlínském kraji může jeho mzda začínat již na 110 tisících, v ostatních regionech je spodní hranice vždy vyšší.

Analýza agentury Grafton Recruitment dále identifikovala ve výrobním sektoru celkem 7 pozic se mzdou pod 30 tisíc korun. V Praze jde pouze o výrobního dělníka či operátora výroby, který si vydělá od 28 do 40 tisíc korun, v ostatních regionech pak i o další pozice. Obecně jsou nejnižší mzdy ve výrobním sektoru na střední a severní Moravě, konkrétně v Moravskoslezském kraji, dále pak v Olomouckém a Zlínském kraji. Mezi nejhůře honorované pozice zde patří CNC operátor, který si přijde na 25-35 tisíc, obráběč kovů s 28-35 tisíci, zámečník s 26-35 tisíci, CNC operátor s 26-35 tisíci, lakýrník s 24-43 tisíci a brusič s 25-35 tisíci. Výrobní dělník ve Zlínském kraji je pak s 23-30 tisíci korunami nejhůře placenou pozicí v celém výrobním odvětví a zároveň jediným případem v zemi, kdy si zaměstnanec ve výrobě nemůže vydělat více než 30 tisíc měsíčně.