Slibem nezarmoutíš. Ale ublížíš

V Čechách je z důchodové reformy už roky jen přízrak, který se naopak vytáhne vždy až na konci volebního období. A je to velmi zvláštní přístup, zejména od vládních stran. I když vlastně jen aplikují starou politickou poučku – nikdo vám nedá tolik, kolik my vám slíbíme. U snižování daní nebo zvyšování sociálních dávek to může volič brát aspoň trochu vážně. Ale jak může brát vážně sliby důchodové reformy tři měsíce před volbami, kdy se nic takového rozhodně nestihne projednat?

To, co vidíme, je smutná ukázka rezignace politiků na řešení skutečných problémů. Důvod je přitom jediný – ten problém s důchody je hodně velký, ale není akutní. Systém se sice dostává do čím dál větších problémů, česká populace výrazně stárne (za posledních dvacet let se průměrný věk obyvatel ČR zvýšil o více než čtyři roky), k problémům s důchody se přidávají problémy rostoucích nákladů na zdravotní a sociální péči o naše nejstarší – ale jedno volební období v klidu vydržíte s drobnými parametrickými změnami. A to další vlastně taky…

Skutečně účinná důchodová reforma bude totiž bolet. Minimálně politicky, protože ta vláda, která se rozhodne být zodpovědná, bude muset lidem říct, že se budou mít hůř. Zejména střední generace, která ale k volbám chodí poměrně často, na rozdíl od té nejmladší, která bude ze skutečné důchodové reformy profitovat. A politiků, kteří by dokázali získat voliče na svou stranu tím, že jim nabídnou krev, pot a slzy, moc nemáme. Vlastně žádného.

Když už nemáme odvážné politiky, možná by mohl pomoci tlak zvnějšku. Řada zemí udělala zásadní důchodové, sociální a daňové reformy v rámci příprav na vstup do eurozóny. My bychom museli taky, protože každý, kdo si nechce nic nalhávat, dobře ví, že české veřejné finance jsou neudržitelné. Zatím nás z problémů tahají bez ohledu na náklady intervence České národní banky a závislost na Německu, které stále roste a táhne nás s sebou. Chceme se na to ale dlouhodobě spoléhat?

Pokud to jakýkoliv politik myslí s touto zemí dobře, měl by přijít před volbami s jasnými návrhy na zásadní reformy důchodů, trhu práce i sociálního systému. A možná také s kroky, které nás přiblíží k eurozóně, se kterou jsme ekonomicky velmi provázaní. Bojím se ale, že v nadcházející volební kampani budeme spíše po celém Česku honit imaginární migranty.