Vláda dostala čtyřku

Na anketu odpovídali reprezentanti firem a organizací napříč obory ekonomiky. Celkem se jí zúčastnilo 34 respondentů, kteří zodpověděli alespoň jednu otázku. Necelou polovinu z nich tvořili zástupci průmyslu, a to jak automobilového, tak i mimo něj. Většinu respondentů tvoří firmy od 500 zaměstnanců výše.

Firmy respektují všechna opatření, která jsou zavedena státem. Kromě nich ale zavádějí také vlastní s cílem snížit dopady pandemie na provoz. Mezi nejvíce využívaná opatření patří:

• Maximalizace homeoffice všude, kde je to možné, a maximalizace využití online nástrojů.
• Testování zaměstnanců (a to ještě před zavedením povinného testování ).
• Maximalizace hygienických opatření na úrovni zaměstnanců (respirátory, rozestupy, dezinfekce).
• Maximalizace hygienických opatření na úrovni organizace (zamezení kontaktu mezi zaměstnanci, organizační změny ve společných prostorách, fyzické oddělení zaměstnanců, řízené střídání směn).
• Podpůrná opatření v případě záchytu infekce: „dorovnání“ karantény pro zaměstnance ze strany zaměstnavatele, ale také vlastní trasování zaměstnanců.

Většina našich respondentů zastává názor, že jsou v zavádění opatření úspěšní; na „školní“ škále je hodnotí nejčastěji známkou „1“. Důvodem je pravděpodobně právě to, že pandemie trvá již rok a firmy se tak do jisté míry naučily v nové situaci orientovat a pracovat.

Pokud jde o komunikaci opatření zaměstnancům, zde se oproti zavádění nachází rezerva. Většina našich respondentů hodnotí výsledky svých snah jako „chvalitebné“. Největším problémem přitom není odpor části zaměstnanců nebo organizací, ale to, že se mezi zaměstnanci nacházejí jednotlivci, kteří se chovají problémově, a tím zhoršují práci s jinak konformní většinou. V menší míře pak nacházíme „švejkování“ nebo obcházení opatření. Důležité je, že zatímco problémoví jednotlivci jsou stále relativně snadno zvládnutelní, právě ono „obcházení“ opatření je znakem více systematického a hromadného odporu vůči opatřením ze strany zaměstnanců a předpokládáme, že tento odpor poroste tím více, čím A) zavedená opatření potrvají déle a B) větší rozdíl budou lidé vnímat mezi tím, co se očekává od nich, a co reálně respektují jejich autority. Základem efektivního vedení není moc, ale důvěra

Firmy se snaží své zaměstnance aktivně motivovat k dodržování opatření a to jednoznačně především manažerskými nástroji. Naprostá většina našich respondentů preferuje jejich motivování přímými nadřízenými, malá část (13%) pak prostřednictvím speciálních „covidových odměn“. Sporadicky jsou využívány další nástroje, jako osobní hodnocení, příslib benefitů „po skončení krize“ a další.

Protiepidemická opatření jsou zaváděna v kontextu státu a zde podle názoru našich respondentů panuje problémová situace. Problémem jednoznačně nejsou opatření jako taková, ale způsob, kterým jsou o nich informováni ti, kteří je mají zavádět. Na „školní“ stupnici hodnocení získala vláda známku 3,5, což s ohledem na situaci i délku jejího trvání považujeme za hodnocení slabé.

Ještě hůře je pak respondenty vnímáno celkové hodnocení způsobu, kterým pandemii řeší stát. Za zcela uspokojivý jeho přístup nepovažuje nikdo z hlasujících a průměrné hodnocení je 4,1, tedy „dostatečně“.

Je podstatné znát popis současného stavu, ale co by se mělo stát, aby se opatření lépe prosazovala u zaměstnanců (a nakonec nejen u nich)? Naši respondenti se shodují na tom, že nejdůležitějším faktorem je:

• Aby byly jasně formulovány cíle, ke kterým opatření směřují, a to v konkrétním čase.
• Aby systém opatření přicházející od státu byl transparentní, předvídatelný a zejména aby konkrétní opatření byla ohlašována s dostatečným předstihem a umožnila tak nejenom se na ně připravit, ale také je koordinovat s interně zaváděnými kroky.
• Aby opatření byla logická, opřená o data a jasně vysvětlená státem. Aby lidem „dávala smysl“, což usnadní jejich prosazování v rámci firem.

Zřejmé je, že účastníci ankety berou protiepidemická opatření vážně, aktivně pracují na jejich implementaci. Přes dílčí komplikace se daří účinná opatření zavádět a prosazovat u zaměstnanců. Problémem nejsou technické potíže, ale spíše absence reálného a dohledného  cíle i nedostatek smyslu, který firmy potřebují vidět ze strany státu a jeho politiky.