Na ochranu kolektivních zájmů

Návrh předložila Komise v dubnu roku 2018, v druhé polovině roku předložily svá doporučení Výbor regionů a Hospodářský a sociální výbor. Evropský parlament navrhl v rámci prvního čtení pozměňovací návrhy v březnu loňského roku a v současné době je projednáván v Radě.

Cílem směrnice je posílit kolektivní zájmy spotřebitelů ve stále více globalizovaném a digitalizovaném tržním prostředí. Návrh umožní spotřebitelům prostřednictvím tzv. kvalifikovaných subjektů podávat zástupné žaloby domáhající se ochrany ve spotřebitelských sporech. Kvalifikovaným subjektem mohou být jen neziskové organizace, jejichž předmětem činnosti je ochrana zájmů chráněných směrnicí, de facto zejména spotřebitelské organizace. Musí mít transparentní financování a zejména v konkrétních případech žalob musí prokázat, odkud finance na žalobu plynou. Výsledkem žaloby mohou být různé druhy opatření od opravy, přes výměnu a snížení ceny až k vrácení celé ceny. Kromě toho soud bude moci rozhodnout o povinnosti zdržet se určitého jednání nebo vydat deklaratorní rozhodnutí, které bude závazné pro rozhodování konkrétních sporů jednotlivých spotřebitelů v budoucnosti.

Členské státy mají zajistit, aby dotčení spotřebitelé byli dostatečně informováni o probíhajících řízeních, jejich výsledcích a opatřeních, která byla nařízena. Toto je částečný posun od původního návrhu Komise, kdy informační povinnost měl obchodník porušující předpisy přímo uloženu právním předpisem. Směrnice dále požaduje, aby výše nákladů spojených s podáním zástupné žaloby (soudní poplatky) a s celým řízením nebyla tak vysoká, aby odrazovala od podání žaloby.

Návrh také obsahuje ustanovení, která mají zabránit zneužívání zástupných žalob. Proto by měly být ve vnitrostátní úpravě vyloučeny takové prvky, jako je odškodnění represivní povahy. Zároveň návrh obsahuje povinnost transparentního financovaní zástupné žaloby a zákaz pro podnikatelské konkurenty financovat zástupné žaloby.

Sporným bodem, na který v poslední době poukázala odborná veřejnost prostřednictvím Eurochambres, je možná dvojkolejnost kolektivních žalob, které návrh dělí na žaloby přeshraniční a vnitrostátní. Návrh tak bere ohled na státy, které již úpravu kolektivních žalob přijaly, aby nemusely uskutečnit podstatné změny ve vnitrostátním procesním právu. Bohužel definice vnitrostátních žalob obsažená v návrhu je natolik široká, že v mnoha případech může docházet k tomu, že i žaloby, které mají podstatný přeshraniční prvek, budou projednávány jako vnitrostátní. Mohlo by tak docházet i k zneužití systému, kdy by spotřebitelé z jednoho členského státu mohli být reprezentováni kvalifikovaným subjektem v jiném členském státě, jehož právní úprava je benevolentnější. Je zde tedy nebezpečí paralelních sporů a spekulativního výběru, kde žalobu podat.